26. 4. 2014

NEON "FUCKING" GENESIS EVANGELION


(Spoiler free dojmy, shlédnuto chronologicky, 26 'remastered' epizod s původním koncem, včetně alter endingu)

Jakožto "animé panic" jsem usoudil, že již uzrál čas na shlédnutí nějakého slavnějšího díla, abych konečně zjistil oč se jedná a mohl si utvořit názor. Požádal jsem tedy joea o doporučení a ten mi naprosto suše se stoickým klidem (alespoň takto jsem si to představoval) řekl: "NGE, lama.. NGE". Vskutku, nemohl mi naordinovat nic jiného, než ultimátní animé, které je skrz naskrz prosáklé biblickými motivy, protkané červenou nití filosofických témat a příběhem natolik komplikovaným a komplexním, že značná část fanoušků ani dodnes pořádně netuší, co se  vše se tam vlastně událo. 

smrt Anděla..

A věru bylo to skvělé - zuřivá, spanilá jízda, která zvolňuje tempo pouze proto, aby mohla položit existenciální otázky, vnukla zamyšlení nad tématy "láska", "smysl života" atp., či naznačila, že v zákulisí Nerv je cosi hníjícího a podezřelého. Ta typická anime přehnanost v bojích, stylizivaná pompéznost a epičnost a do toho hrající Beethoven, je zkrátka úchvatná. Je až k nevíře, že něco takového může tak skvěle fungovat a působit "epicky", neboť takto hole popsané to spíše může budit dojem nějaké směšné, typické japonské zvrhlosti. 

Jsou díla, u kterých si ceníme té akční stránky, estetiky bojových scén (např. filmy Johna Woo), kde příběh slouží spíše jako jakási berlička, odůvodnění k tomu, aby se v další moment mohla strhnout ohromující přestřelka. A pak tu jsou díla, která nemají dobré akční scény, či dokonce nemají žádné, ale těží ze silných, zajímavě napsaných postav, poutavého příběhu, svým hlubším smyslem. Neon Genesis Evangelion není ani jedním z nich - má totiž obě vlastnosti. Viscerálnost mísící se s animální brutalitou soubojů, z kterých je cítit skutečná váhá a velikost ohromných "bio-mechů", je stejně uchvátna (ne-li úchvatnější!), jak samotná příběhová linie se svým nábožensko-filosofickým podtextem. To je do značné míry způsobeno tím, že zde se hrdinové neutkávají v běžných mecha robotech, nýbrž v biologických strojích Eva (které čas od času působí jako svébytné bytosti cítící bolest), s kterými se piloti synchronizují a podléhají tak stejným zraněním, jako samotná Eva. Navíc každý souboj s Anděly je vždy nový a originální.

Jak jsem už zmínil, postavy jsou rovněž zajímavé, vypíchl bych tajemnou Rei či (na první pohled) zlého, nelítostného Genda, otce hlavní postavy seriálu, Shinjiho. Mezi některými postavami dokonce probíhá jemná erotika, která decentně udržuje pozornost a napětí. Paradoxně vedlejší postavy jsou mnohem zajímavější jak již zmíněný Shinji - extrémně přecitlivělý, uřvaný, neustále si stěžující ubožátko, který pocuchá nervy nejednomu dívákovi. V jistých vyeskalovaných situacích mi na mě Shinji působil jako jakási parodie sebe sama.. 

teh Rei

Jako každý dobrý seriál má NGE tu neblahou vlastnost, že končí vždy přesně tak, že vyvolá nesmírné nutkání ihned si pustit následující díl. Takto jsem skončil s původním plánem podívat se na první 2 díly, u shlédnutí celého Evangelionu ve čtyři ráno. Nicméně, ani koncem jetě nic nekončí, naopak. Akorát začíná druhá fáze - analyzování, přemýšlení, třídění si spojitostí, případně pomoc od Internetu, ale především pak taky oddychnutí si od toho monstrózního kolotoče zvratů, nezodpovězených otázek a občasné beznaděje "co se to sakra děje?!".

NGE byl pro mě šok, sled momentů, kdy jsem se neuvěřitelně bavil, kdy jsem se naprosto ztratil v tomto dystopickém, zajímavém univerzu, obdivoval vydařenost bojových scén, fandil hrdinům, ale taky kdy jsem se nesčetněkrát trápil s komplexností a záměrnou nejednoznačností, tajemností celého příběhu (především pak u původního konce, který vyvolává pocity až čirého zoufalství). Ať už upřednostňujete kteroukoliv z těchto kvalit, NGE by měla být povinností pro každého zájemce o kvalitní filmové/seriálové dílo s hlubším příběhem a to i přes to, že třeba jinak jako já animé neholdujete!

Rozbor děje v komentářích pod článkem.